Rozhodnutí

Nudnou šedivou vrátnicí s potuluje kočka. Hlídač se ostřížím zrakem zadívá na její ladnou chůzi a pak se začne smát. Směje se srdečně. Je to výraz pobavení nad nesmyslností jeho dohledu. Prý nesmí proklouznout ani myš. Ty nesčetné úvahy o absolutní bezpečnosti střeženého prostoru mu nedaly několik nocí spát. A teď? Kočka.

Smělosti, ó smělosti! Kočka se protahuje, prohýbá svůj hřbet v blaženém vrnění a muž tu stojí a říká si, že s prvním zaměstnancem, kterému ráno odemkne, dolehne na něj větší tíha samoty, než cítí teď.

Loučí se s úsměvem. Odbíhající kočka s očividným nezájmem mává ocasem. Dívá se za ní a pak usedá do svého křesla. V televizi běží stupidní americký sitcom. Ještě je čas bavit se.

S raním rozbřeskem vše skončí.

Rozhodnutí padlo.