Řekni mi

Opilí našimi těly 
s plameny prstů ve vlasech 
hoříme polibky v mladém obilí   
nadzvedávám ti šaty a říkáš
že jsem sprostý jako vítr jež se točí se psy
a mé oči jsou nestydaté což miluješ
a potom mne potichu obejmeš za ramena
jako malé dítě, které ještě neumí chodit 
neboť ležíme a padají v nás andělé 
abychom nezapomněli na Boha 
a na smrt  
tvé slzy na něž se dívám když spíš
mi připomněly kněze
který se neviditelně rozplakal nad malou Francouzkou
protože vteřinu jejich rtů by vyměnil za věčnost
a hluboce by poklekl k jejímu klínu 
jen mít tu odvahu milovat 
a stoupat s lovícími ptáky až tam 
kde není vidět očima 
ach jsem tolik bez břehů, že nebýt s tebou
zapomněl bych na všechnu svoji touhu 
a v prachu Marilyn Monroe 
který víří s vycházejícím sluncem
bych zahlédl odpověď 
na to proč mít jazyk ve tvých ústech 
a dlaň tam kde se to nesmí  
snad jen prostor nás dělí od skutečného světla
jež je kdesi hluboko v nás 
venku houká stá sanitka a velké hodiny se chystají odbít
minutu v níž pochopím 
až zbloudím na moři 
řekni mi