Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDnes ještě ne
Autor
bluemind
Kdybych věděl, co mě v tomto světě tak rvalo, co mě z něj vydědilo, dal bych to do pořádku. Nebyl jsem sto sejít do metra. Narážel jsem do lidí bloudil napravo, nalevo, hlas žen či počítače či Bůh ví čeho z reproduktorů se mi vpíjel do mozku, dveře metra, které se vždy s hrozným lomozem zavíraly mi drtily mozek na kaši. Chápeš to, já už nemohl. Utíkal jsem po schodech. A všude auta, lidi, beton, budovy. Pro Boha, kdo to sem dal! Kdo mě chtěl zabít dřív než zemřu? Holka, copak takto lze chodit po světě a nemít v něj ani zrnko víry? Rozumíš ? Ty, která mě neslyšíš?
Chladná rosa na čele.
Stříbro ve světle měsíce,
ne, už ne více...
Svatý grál ztratil,
má jen děravou rybářskou sít
co by oděv na těle.
Na těle potřísněném krví.
jsou jizvy co se nezahojí.
Ač nechtěl vždy přijímal
údělů pod obojí.
Je to můj stín,
strůjce mých myšlenek,
obraz vlastních vin
vůně neposkvrněných milenek.
Srdce tluče, bolí, zmatek.
Řeky se vylévají z břehů -
minci bod jazyk - úplatek.
Ne, už se nebráním přijmout něhu.
Rány už nebolí,
jizvy se nehojí.
Mířím k prapůvodu.
Nevím, zda-li mám
přijmout vše nabídnuté.
Ležím - pole lán
zpola opuštěn
z vůle sám.
Napůl vykoupen,
napůl zaprodán.
Ten co vždy stál pevně
dnes možná neobstojí.
Hlína mezi prsty
ticho ve mě.
Objímá mě matka - Země.
Ne, dnes ještě prosím ne.