Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKoloběh citů
Autor
stemar
Cit a chtíč jsou neodmyslitelnými pro lidský život. Mají svůj začátek a mají svůj konec. Vždy se zpočátku zdají krásnými a silnými a časem zevšední a odletí, tak jako listí ze stromu. Přijdou však nové city a nové chtíče, jež vystřídají ty předchozí a naplní lidské tělo teplem a potěšením. Ale ani oni nemají nevyčerpatelnou dobu životnosti a člověka pormění v uschlý a opadaný porost stojící sám uprostřed rozlehlých plání pokrytých spadanými listy.
Strom je znázorněním lidského těla. Listy kvetou na stromu ve chvílích potěšení a štěstí. Ve chvílích, kdy je láska na svém počátku a směle se hrne kupředu. Listy zvýrazňují city a chtíče a jejich cyklus, který má vždy podobný charakter.
Těchto pár slov bylo napsáno ve chvíli, kdy jsem se snažil zničit ve mne rychle vzrůstající chtíč ve vysoce přitahující slečnu. Byl jsem si silně vědom budoucího ztroskotání potenciálního vztahu.
Láska není věčná, je to jen chvilkový chtíč
a ten pomíjí...
Tak jako země pohltí spadané listí,
tak se ztratí krása dříve opěvovaná.
Pak ale přijde nová, světlem malovaná.
Čas není s námi, je proti nám,
nechává stopy za dávným a pokládá otázky
a ty jsi na ně sám...
Chceš říct jen stop, ale listí padá dál,
chtěně i nechtěně. A mizí.
V tohle jsi nedoufal.
Čas jde dál a chtíč stoupá. Nelze odolat.
Chyba neponaučí, ani jedna, ani ty další.
Přichází nová, Láska věčná,
listí, jež nepadá, Láska nekonečná.
Hledáš ji sám, najde tě sama,
bránit se neumíš, nechceš a nevidíš.
Necháš jej kvést, listí v rané fázi,
jež bezvětří doprovází.
Čas není s námi, je proti nám.
Nechává stopy za dávným a nabízí nové
a ty jsi na to sám...
Chceš říct jen stop, ale listí roste dál,
pomalu a jistě - mizí.
V tohle jsi nedoufal.
Z bezvětří vánek a z vánku vichr,
vidíš strom v barvách a listí odlétá v dál.
Jak suchý porost teď na poli stojíš.
V tom sychravém počasí.
Jako bys už to znal...
Láska není věčná, je to jen chvilkový chtíč
a ten pomíjí...
4 názory
(nejen) v základní věci se shodneme: nosný obraz je velice dobrý (opadané stromy)
no, taková didaktická věc.....neodsuzuji to a ani neposuzuji, to udělá Život sám. A pěkně zvostra (samozřejmě myslím obsah básně, nikoliv artefakt).
Jinak k formě: tohle téma jsem zhuštěně, a podle mého i povedeně, (rytmus, rýmy, přiměřený rozsah a "tajemství") uchopil v jedné své věci, a pak jsem byl rozčarován, že čtenářsky "propadla". Zkoumal jsem proč. Ono se totiž moc nenosí "sahat na lásku", přippouštět negativní konotace a reflektovat negativní pocity, u mne třeba vztek. Jo, a jeden verš jsem tam měl - tedy mám - téměř identický: "je to jen chtíč". Ono poslání té básničky se přes to přenáší sice "dál a výš", ale....Prostě asi nepochopení. Možná jsem ro zatížil nechtěně komplikovanými (ale to čtenář vůbec NEMUSÍ zkoumat, či vnímat a mělo by to fungovat) odkazy (např.verš "láska je Rúth"). Asi tedy toli, že autorovi docela rozumím (ale mezi námi: ženy většinou na morální dilemata kašlou a ono je to docela OK).
Možná ji sem někdy hodím např. do komentáře.