Heda si jde koupit krabičák

Heda se zase dostává do varu, její býčí krev nesnáší dnes zas víc tu věčnou světskou nespravedlnost. Babička Kotopulos zas musela jít nasbírat bylinky, aby uvařila nemohoucímu dědovi Kostasovi aspoň polívku. Stařenka Wu počítá, kolik zrnek rýže si dnes může dovolit k obědu. A co teprve Esme Mukapuli, černá jak ostravsky hornik po šichtě, které kukuřičná kaše už došla.

Heda má vztek. Ale střílet do koulí hrabivých grázlů milovanou devítkou už ji přestává bavit, její hedonismus už ztrácí při téhle zábavě grády. Sice jí kvičení hrabivců, kdy v jediném okamžení zapomenou na svůj fetiš-hrabání majetku, moci a radost z trápení druhých, stále dělá dobře, ale chtěla by do neúprosné spravedlnosti vnést taky trochu humoru. Vymyslet sofistikovanější styl, i když jí je jasný, že na hackerku Elisu a její tunelování kont bohatých šmejdů nikdy nebude mít buňky. Unylé intošky ve věčně upjaté všeználkovské póze  se jí protiví, bejt spravedlivej plebejec jí sedí.

Už se stmívá a tak se rozhodne zajít si do večerky baby Macháčkové koupit pořádnej krabičák bílýho. Po moravských předcích se jí líp přemýšlí nad skopičinama při mírném ovínění.

Božena je jako vždycky bojovně naladěná, nadává na sousedky, které chtějí nakupovat podle reklam a Božena ty laciný šméčka nesnáší. Raději by prodávala jen pořádnej chleba z místní pekárničky a čerstvý máslo, ale sousedky chtějí ŇAMU, tu ropáckou sračku. Heda se Boženě hodí, hodí na ni všechny svoje malé kupecké starosti. Heda ty její lamentace pouští jedním uchem tam a druhým ven a přemýšlí, jestli si koupí malou nebo velkou krabici vína. Rozhodne se pro velkou. Nakonec tím i ušetří a Bohorané stejně do Kosmopole už ze zvyku posílaj jen slivky, pokud ne rovnou smrťáky, ať je název sebehonosnější. Ale Heda je skromný spotřebitel. Kupuje si velkej krabičák za pár šupů, chleba a máslo, čímž Boženu uklidní, jaká že je moudrá nákupčí. Když za ní zaklapnou vchodové dveře, Božena zavírá krám, už se setmělo a Božena ještě musí nasypat slepicím.

Heda se šourá tmou po předměstí kosmopole. Když míjí rezidenci vipky blbky Wendulky, všimne si, že se tam míhají pod stromy podezřelé postavy. A ejhle, mezi nimi zahlédne nepřehlédnutelnou rozsochatou postavu Petera z PICky, svou bývalou lásku, starýho chlíváka, ale schopnýho chlapa, respektive všeho schopnýho chlapa. Heda čuchá vzrůšo. Smyčka kolem krku hrabivky Wendy se asi utahuje. Pozoruje Petera, ten pokládá ke zdi rezidence nějakou krabici. Sakra, vždyť je to taky krabice vína, podobná tý její. Že by pak Peter vyrážel za nějakou svojí  pičkou a koupil si taky víno u Boženy? Nebo je to něco fajnovějšího? Je od přírody hodně zvědavá a ráda by Petera taky trochu překvapila. Byl by to dobrej žertík, kdyby si místo drahý krabky Chardonnay odvezl na rande bohoranskou slivku. Heda se svižně přehoupne přes kovové mříže podnikavýho baroka, vyměňuje krabky vína a zase tiše mizí. Horolezecká praxe v Prachovkách se jí teď náramně hodila.

Mizí směrem k domovu. Tiše se pochechtává. Ta Peterova krabice vína je fakt Chardonnay bílé, ne červené, to by hned zahodila do konťáku. To se bude Péťa divit, až ochutná přislazený slivky namísto francouzského lahodného moku.

Heda vchází do zatuchlýho činžáku, kde má nově jen svoje doupátko, hned vedle milých stařenek Wu a Esme. Už se těší na víno místo čůča a na to, jak ovíněná konečně vymyslí nějakou nonšalantní srandu.

Vytahuje skleničku od hořčice. Ta krabka je nějaká divná, lehčí než obvykle a vypadá trochu ošuntěle. Už z ní někdo upil!! Otočí plastovým kohoutkem a

....

NIC.

DOPRDELE!