Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Ponožka

21. 09. 2013
0
4
412

Hra stínů rozevírá šedavou skvrnu

červená saň ohýbá nezničitelnou ponožku

 

vše co potřebujeme vědět

říkají nám staré pavlače

 

jen mozek můj snaží se rozpoznat

všechny smyslné nesmysly smyslu

 

dveře vyluzující zvuky dokořán

okenice klepající sebou sem a tam

 

to jest víra, která plave ve svém křesle

tak pozná se nedozrálé chutné rajče

 

zvuk němoty bubnuje na mé uši

chuť ničeho pokrývá mi jazyk

 

zářící temno ladí svou strunu

raději zůstanu a neuhynu


4 názory

Vinci
22. 09. 2013
Dát tip

Náročná a znepokojivá věc.. naprosto s ní teď ale souzním. Skvělé :)


myslel jsem si to, asociační plynutí, někdy zašplouchá jen na spřízněný břeh :)


Jen tak jsem nechala plynout myšlenky a tohle z toho vzniklo, a i když to bude znít divně, tak  sama s ní mám taky problém. Naopak učitel na tvůrčí psaní ve škole z ní byl nejvíc nadšenej, takže je to individuální no:)


několikrát jsem ji přečetl, ale nedaří se mi do ní proniknout (asi můj problém)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru