To, co nás posílí

Padám a nenacházím,
výběžky záchytné,
dík kterým pohlédl bych znovu,
v tvé oči blankytné.

Ležím a nemohu vstát,
po pádu takřka smrtelném,
žiju jen kvůli otázce,
zda stále jsem v srdci tvém.

Hledám a nenacházím,
ve vlnách nevědomosti,
té, ze které pochází pravda,
protože to stále příliš bolí.

Dívám se a nevidím,
kolem mne jen tma,
ta ve které se rodí světlo,
které nás spálí.

Jsem jako popravčí,
jež hned po svém povstání,
bez citů a bez zápalu.
smete kousky tvého popela
ze svého úředního hávu.