Konec starých časů?

Konec starých časů by mohl znamenat začátek nových, ale v poslední době se zdá, že nic nového nezačíná. Stále jen končí a umírá.

Umírá Církev, umírá Nevěsta Beránkova a nová se nerodí. Jak by také mohla, když jiná archa spásy nebude lidem do soudného dne dána, než toto společenství hříšníků a svatých. Přestože má od Beránka slíbeno, že ji mocnosti pekelné nepřemohou, rozhodně nikde nestojí slib o zachování počtu, velikosti, množství. Zůstat může jede biskup, jeden věřící, jedna rodina. Nic víc do časů, kdy Ukřižovaný Král přijde a ukončí dny apokalypsy.

Apokalypsa - po staletí slovo skloňované blouznivci, falešnými proroky i mučedníky, kteří doufali v umenšení trápení, jehož se dostávalo nejen jim, ale i bližním. Tisíce let cedili svou krev a vydávali tak svědectví Pravdě. Dnes ji cedí potichu, bez zájmu mocných. Východ ještě zná cenu tekutiny života. Západ, okoralý všudypřítomným násilím na obrazovkách, neslyší nářek trýzněných.

Západ si totiž vytvořil vlastní druh mučedníků - bláznů a fakatiků, kteří odmítají přijímat jeho zdánlivě racionální výdobytky. V očích věřících však neklamné znaky posledních časů, které se jednoznačně blíží.

Bezradnost dosahuje svých vrcholů a víra se uzavírá za dveře chudých příbytků. Protože víra nepřináší okamžitý profit. Naopak přikazuje nepodílet se na smilstvech, jichž je společnost plná víc, než kdy před tím. Často opakovaná fráze, přesto nelze najít paralelu mezi nečistotou dneška a nečistotou včerejška. Díky všeobjímající síti jsou zvrhlosti libovolného charakteru na dosah ruky. Muže, ženy, dítěte. Cokoli jste učinili...

Samotný pastýř sedící na trůně svatého Petra dekonstruuje lodičku, jež mu svěřila Prozřetelnost. Smutný je pohled na takové muže, kteří vpouští vlky do ohrady a zkrvavené, poplivané ovečky místo obmytí vyhánějí do temnot. Právě takového Náměstka se nám ke konci dostalo a opět nelze nevidět naplnění slov Písma i proroctví světců, která viděla Řím bez víry a v rozvalinách. Fysická likvidace je často milosrdnější, než duševní.