Jako vodopád

Noc pomalu snědla den jako pojídáme krajíc chleba více snad říkat není třeba Jak bezpečně se cítíme jako v hnízdě mateřského lůna zatímco nad námi se tyčí luna V tichu jsou slyšet ostří nožů ostří nožů přinášejí klid Hladina rybníku průsvitné zrcadlo schoulené v temnotě nad ní miliony hvězd Kolotoč, jež pohánějí hlasy tehdy držel jsem tě za vlasy Padaly dolů jako vodopád teď bych si přál je držet napořád Nechat je proudit do mé duše nechat obklopit se vodou

---