Věty o běžcích

Dával do toho hodně, aspoň co mu dovolilo tělo. Když pak nechal svaly bez pohybu, byly tvrdé a mučily ho bolestí. Naučil se utišit mysl a nenechat ji bloudit, kde se ji zachtělo. Vždy ji usměrnil, kam bylo potřeba. Byla tady a teď – tak jako on. Při závodění cítil štěstí a radost, přítomná radost, kdy neutíkal v minulosti ani nepředbíhal do obrazů, které by se mohly stát. Neměl tělo vítěze, šlachy jeho vypracované postavy byly zvyklé podávat extrémní výkony a srdce se naučilo rychle dopřávat krvi potřebná kvanta kyslíku, ale jen tak, aby bylo zdatnější, než tělo průměrného člověka.

Vždy se našlo několik soupeřů, kteří jej pokořili. Jejich dlouhé kroky a ohebné kotníky, které, jakoby tančily nezávisle na zbytku těla, je činily rychlejšími a schopnějšími šetřit nezbytnou energii. Mysl těchto vítězů jim promítala fantastické doběhy, dala jim pocítit tíhu cenných kovů na jejich hrudi, v každém okamžiku je koupala v euforických myšlenkách. Byla v minulých prohrách, v budoucích vítězstvích, v příštích závodech. A občas jim šeptala – co když prohraješ?

On mezitím běžel beze strachu tady a teď.