POHODA, JE TO SRANDA - NEBO UŽ NÉ?

POHODA - JE TO SRANDA
Nástup. 17.1.2013
Připadám si tady jako mazák, nic mě nemůže vykolejit. Vždyť zhruba před dvěma měsíci jsem
tady ležel. Už vím, co mě čeká.
Příjem a ubytování proběhly hladce. Něco se tady ale změnilo. První jídlo jsem málem nezvládl,
ale jsem ukázněný pacoš, a tak všechno sním. Dostal jsem, nevím proč, dietu 9B, což je tuším
dieta pro diabetiky. No , alespoň budu dostávat ovoce.
Ještě něco je jinač, na WC není papír! Jsem ale na vše připraven, stačí hmátnout do tašky a jsem i
po této stránce plně vybaven.
Začínají vyšetření. Sestra mě překvapila dotazem: Víte kde je rentgen? Ne , to netuším! Všechno
vám vysvětlím, tady máte žádanku a už běžte! Nechápu. Při příjmu mi doktor kladl na srdce, že
kvůli operaci se nesmím v žádném případě nachladit. A ted´ mě posílají do toho mrazu jen v
pyžamu a v županu. Venku jsou -4 pod nulou, ale neremcám. Určitě ví , co dělají.
Za půl hodiny jsem zpět, brrr to je kosa! Vítá mě sestra slovy: v 10 hodin máte být na magnetické
rezonanci, víte kde to je? Ne, to netuším! Vše vám vysvětlím, tady máte žádanku a už běžte!
Opět nechápu, .a vzpomínám na to, že když jsem tady byl posledně, bylo relativně teplo a všude
mě vozili sanitkou. No jo, další změna, doufám, že poslední. Asi šetří. A já? No, snad jsem se
nenachladil.
18.1.2013
Přišla za mnou staniční: Pane, víte kde je interna a anestézie? Ne, to netuším! Všechno vám
vysvětlím! Tady máte žádanku a máte bundu? Á pozor ! Změna! Víte, že se nesmíte nachladit?
Včera to nikomu nevadilo, že chodím v tom mrazu nalehko. Dvakrát mě vyhnaly. Ne, ne, bez
bundy vás ven nepustím! Tady vám ji nesu a dám vám i svetr, je tam děsná kosa!
Měl jsem návštěvu. Moje sestřičky mě potěšili, a přišli se na mně podívat. Potěšilo mě to!
19.1.2013
Sobota. Nuda, nuda, nuda! Žádná vyšetření mě už nečekají, jen se nesmím nachladit. Už nikomu
neříkám, že mě vyhnali v pyžamu ven, není proč.
Přišla za mnou na návštěvu Hanička s Ondrou, asi se rozloučit...Kecám, vždyť o nic nejde!
20.1.2013
Zítra jdete na operaci, sděluje mi s úsměvem sestra. Odpoledne vás ostříháme dohola! A je to
tady!
Dost mě to rozhodilo! Sakra, honem se dát dohromady! Psychika je sviňa! Za chvilku je všechno
OK. Ne abyste mi tam udělala zuby! Žertuji. Chlapi na pokoji tvrdí, že jsem omládl o 20 let. Bez
těch vlasů. Asi mě chtějí potěšit, jsou dobří a starají se o mě, hlavně o psychiku a celkovou
pohodu.
Škoda že jdou zítra domů, docela si rozumíme. Ale vím, že přijdou jiní, tak co!Řádí chřipka a
vyhlásili zákaz návštěv.
21. 1. 2013
5,oo hodin- Budíček!!! A fofrem do sprch! Fasuji erární pyžamo, prý kvůli operaci, honem
zabandážovat nohy, zavést kanylu do žíly, vzít si prášek na zklidnění, lehnout a očekávat věci
příští.
Samozřejmě bez snídaně. Ještě rychle utíkám na WC,abych něco neprošvihl, lehnout
a...čekat...a...nic...!!! Už je půl desáté a stále nic! Že by na mě zapomněli?
Vizita! Berou mě jako posledního. Na co máte bandáž na nohách? A proč máte zavedenou
kanylu? Dneska vám jenom budeme vrtat do hlavy šrouby a zítra budeme pokračovat. Někde se
stala asi chyba, ale co už!
Po desáté mě přišel navštívit sám mistr operatér-neurochirurg, který se mi bude vrtat v
mozku.Příjemný to človíček! Doufám jenom, že mu zítra neujede ruka.Po seznámení mi sděluje,
že auto, které mělo přivést šrouby, kteréžto mi chtěl dnes zavrtat do lebky, uvízlo někde na
silnici, je tam totiž ledovka,která postihla celou zemi a tak dnešní příprava se ruší a že se zítra
zvládne všechno! No to nám to pěkně začíná! Snad bude platit přísloví- špatný začátek, dobrý
konec! Zítra si to celé zopakujete! Korunu tomu nasadila sestřička,která mi přinesla oběd až do
postele.Proč? Ptám se. No, vždyť jste po operaci! Vypadám snad na to? No to né, ale mám u
vašeho jména tečku, což znamená, že pacient je ležící- spící.
22.1.2013 Den D
Jak jsem říkal, budíček v 5oo, sprcha, na nohy jsem vyfasoval slušivé punčošky a už se jede!!!
Všichni jsou na mě podezřele hodní. Tak panstvo , začínáme!
Vrtačka běží na plné obrátky...první šroub přidělán! Druhý, třetí čtvrtý, pátý..se zalomil, sakra
šroubovák a ven s ním! Nejde to, musíme ho odvrtat!...a jede se dál... šestý, sedmý...
Hotovo!Odvést na CT .Ukládají mě do promrzlého lůžka, zakrývají mě promrzlou dekou!Brrrr to
je kosa!
Jedna ze sester se na mě mile usmívá a říká mi, Ničeho se nebojte, já vás budu celou operaci
hlídat klidně vás i podržím za ruku. Všechno dobře dopadne.
Venku je zima jak prase!A už jsem v čekárně.Urgentní vyšetření! Musíme zpátky na sál! Cože?
My o ničem nevíme! No paráda! To to pěkně začíná. Naštěstí nečekáme, berou mě hned.Když
vyjedu z tunelu, všude krve jak na zabíjačce. Sakra, sedmička krvácí!Honem to něčím překrýt o
hurá zpět na sál.Venku se ochladilo, třepu se zimou a už jsme na sále! Třepu se jak ratlík, když to
zpozoruje doktor, hned velí : Vypnout klimatizaci, pacientovi je zima! JDE DO TUHÉHO!
Teď už myslím jen na jedno: Nic to není ,je to jen sranda!Nic to není, je to jen sranda! Kupodivu
to pomáhá...
Sestřička – anděl mi drží palce a mile se na mě usmívá, jsem jí za to vděčný.Nic to není, je to
sranda! Druhá sestra mi drží hlavu, aby se nehnula, a už se vrtá!Hlava mi duní pod otáčkami
vrtačky.Pohoda, je to sranda, nebo už né? Nejhorší je nařezání kůže na lebce, ale doktor je fakt
dobrej a nenechá mě moc trpět, dle potřeby připíchne umrtvení tak to jde.
Čekám na moment, kdy vrták projede lebkou a tak se ptám:Pane doktore, bude to bolet,až mi
provrtáte lebku a vrták se dotkne mozku? My už tam dávno jsme! Joo? A jakou tam budu mít
díru? Průměr 12mm- vyhovuje? Jo, jasně, je to sranda!
A už jsou v mozku! Necítím nic- je to sranda.Sestřička strážná se na mě stále usmívá- je to
sranda!Už jsme tam. Počítejte do desíti , křiví se mi huba, nejde to- zpátky- a teď? OK! Dobře,
můžeme na druhou stranu.Potřeboval bych nějaké malé kladívko! Máme jenom velké! Na
vedlejším sále nějaké bude, mám pro něho skočit? Ne, ne, stačí, když mi dáte kladívko, co máte v
uchu! Vtipkuje doktor, Cože? No že bude stačit kladívko ,co máte v uchu! Cože? Už to
nevydržím a vykřiknu: Doktor říká, že bude stačit kladívko, co máte v uchu! Cože? Tedˇ se ptají
všichni a já vysvětluji ,že jsem chtěl jenom pomoct.
Stejný postup, rozřezat kůži,dát svorky a vrtáme!Hlava mi opět duní a je to.Cítím, jak mi lžičkou
čistí ránu a jak mi zavrtávají šroubky!Zavádí druhou sondu.Je to sranda! HOTOVO!!! je to
sranda, vždyť jsem to říkal! Zalomil se šroubek, sakra! Klídek, nic se neděje. Vrtačku, musíme
ho odvrtat.
Pak ještě chvilka šití a konec!
Ještě propojit gáble a zašít pod klíční kost neurostimulátor. Teď vás uspíme, a až se probudíte
bude všechno za váma. Přichází anesteziolog a než se nadám jsem v limbu.Operace trvala od 7
15 do 11 45.
Jedu tunelem a marně se snažím vypnout počítač, nejde mi to, jedu moc rychle...Procitám, jsem
na jipce.Dostávám trochu napít a snažím se být vzhůru.Kolem mě se probouzí, nebo blouzní
samé těžká případy. Konečně odjezd na CT. Zakrýt- venku mrzne o poznání víc, než ráno- a pak
honem na oddělení, do svého lůžka. HOTOVO...Už jen stehy a čekat, až mě asi za měsíc zapojí.
Snad bude líp....