Malíř

Vábivý bohém,

ten bídný malíř.

Sklání se k tobě

…a já vidím pranýř.

 

Povídal inu tehdy,

že s tebou zadobře byl.

Sklonil se k tobě však jednou,

aby krvavé skvrny smyl.

 

Jak tělo bez duše

je duše bez těla.

Jaká to škoda,

pohřbívat anděla...

 

Když rakev ti zavírá,

slzy má v očích.

Nebyl to záměr

jeho rtů vlčích.

 

Souží se, souží

a soužit bude se dál.

Anděla pohřbil,

pekla se bál.

 

Upadá do mdloby,

dochází dech.

Z úst mu krev vytéká,

slyšíš poslední vzdech.  

---