Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBilance dva tisíce třináct po
Autor
prostě Jana
Mám neodbytný pocit, že jsme došli tak daleko, že už nedohlédneme na začátek...
Hroty mám na rukou,
šimrají mi kůži
jak dětské lanugo
- dějinám ho dluží.
Neumím dýchat již,
chůze je složitá
a kostel že je kříž:
půdorys prosvítá
- co že to znamená?
Žiji zde v poklidu,
svěšená ramena.
Není už Davidů.
Půlnoc když odbíjí,
začíná poledne.
Hyena s hostií
k obědu usedne.
14 názorů
prostě Jana
13. 10. 2013Petře, pravda, lidstvo jako celek není příliš elegantní a už vůbec ne jeho problémy...díky za tip!:) stejně tak Richardovi i Stárnoucímu vlkovi děkuji za přízeň:)
prostě Jana
13. 10. 2013Kojotů se bojím velmi!
V zoo jsem se dívala
do výběhu jiné šelmy
- (ne)škodného mývala. :)
Stárnoucí vlk
12. 10. 2013také se přidám, pěkný - T*
Richard Hrob
12. 10. 2013Jo, tohle se Ti povedlo. Tipuji*
prostě Jana
11. 10. 2013prostě Jana
11. 10. 2013prostě Jana
11. 10. 2013respektive, u novorozenců zbyde většinou už jen na uších:D abych to uvedla na správnou míru...
prostě Jana
11. 10. 2013děkuju:) a lanugo je rudimentární ochlupení uší u novorozeňat..:)