Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Atlet Brčko

14. 02. 2002
6
0
4246
Autor
Áďa

Dělat si ze sebe srandu je docela legrace :o)

Napochodoval jsem do posilovny se sportovním „báglem“ a odhodláním neodejít dřív, dokud nepadnu vyčerpáním. Jak se později ukázalo, šlo to rychle.

„Fitko“ bylo v suterénu, a tak chvíli trvalo, než jsem přivykl světlu zářivek. Postupně jsem rozeznával místnost, barové stoličky a na nich mladý pár, který si cosi špital do ouška. Po úplném prozření jsem zjistil, že to není pár, ale jeden kulturista. Svalovec otočil svou obrovskou hlavu a změřil si mě pohledem. Já si ho měřit nemusel. Ani pohledem ani dopisem. Bylo zkrátka ihned jasné, že jediné, co mám delší, větší a silnější, jsou mé řasy. Zachránila mě až barmanka, která svalnatce okřikla:
„Nestraš pána, třeba ti dá slevu!“
„Slevu? Jakou slevu, prosím?“ podivil jsem se.
„Copak vy nejste dealer cereálních tyčinek?“
V tu chvíli jsem si nepřál nic jiného, než být přes cereálie.
„Ne, ne já…já si jdu zacvičit! Asi.“
Začátek to nebyl nejlepší. Nenechal jsem se ale odradit a vstoupil do šatny. Po převlečení byla má přítomnost ještě kurióznější. S postavou žokeje, plážovými kraťasy a botaskami na košíkovou jsem vzbudil nemalé zděšení v řadách přítomných kulturistů. Některým z nich prolétla hlavou myšlenka na zákaz vstupu dětem, psům a mně.
Jakožto kulturista teoretik věděl jsem o nutnosti rozcvičit se. Zvolil jsem rotoped a mírnou zátěž. Po pěti minutách ze mě lilo jako z konve a měl jsem pocit, že už neslezu a stanu se doživotním cyklistou. Zahřátí se změnilo v přehřátí. Po pauze o délce tří dílů Dallasu i se znělkami odhodlal jsem se ke cvičení. Přistoupil jsem ke stojanu s činkami a vybral největší myslitelnou váhu. Desetikilovku. Čekal jsem, kdy mi to urve ruce. Ani nevím, kdo s kým cvičil. Jestli já s činkami nebo činky se mnou. Přistoupila jakási drobná a jemná dívenka. Uhnul jsem jí galantně doprava, aby měla volný přístup k činkám od 1 do 10 kg. S úsměvem se natáhla pro dvacítky. Mé desítky začaly pálit v dlaních.
Jako druhý chod jsem po krátké pauze dostačující k přečtení „Vojna a mír“ zvolil stahování tyče dolů, která byla lanem přes kladku opatřena závažím. Uchopil jsem tyč, stáhl ji dolů až k hrudníku a posadil se na sedátko. Zapomněl jsem ovšem zaháknout nohy.
Když mě sundali ze stropu, dospěl jsem k názoru, že je nerozumné naložit si víc, než vážím já sám.
Opřen o sloupek jsem rozjímal nad přibližnou účinností padesátikilové činky při pádu z jednoho metru na nohu, když náhle jsem ucítil ránu jako při čelní srážce s nákladním vlakem.
„Čau, novinářu,“ zahřmělo mi do ucha.
Když jsem se otočil, přesněji sesypal jeho směrem, pochopil jsem, že srovnáním s vlakem jsem mu křivdil. Byl to Ríša a ta morda bylo přátelské poplácání po zádech od mistra světa v kulturistice.
„Kdy doneseš ten článek, pisálku?“ děl obr.
Náhle se mi vybavilo, že ten rozhovor s ním nikdy nevyjde.
„No, víš Ríšo…mě to mrzí, ale školní časopis byl zrušen.“
Zatajil jsem dech a čekal, že teď zruší on mně.
„Neva, šak zme pokecali, né? Co, dal ses na fitnes?“ To jsem nečekal.
„No, to víš, jsi moje inspirace!“
„Tak sa inšpiruj, novinářu!“ A po těchto slovech uchopil stokilovku do levé ruky a pár sérií s ní mával nad mojí hlavou. Když zkončil, pronesl:
„Tak zahřívačku byzme měli.“
Té noci jsem nemohl usnout. Když se mi to nad ránem podařilo, zdálo se mi o chlápkovi, co pracoval v továrně na činky a dostal výpověď. Protože pracoval poctivě třicet let, tak ho to naštvalo a než odešel z továrny, nařízl jednu rukojeť. Ta sabotovaná činka vážila přesně sto kilo.


Anni
03. 11. 2003
Dát tip
To je hezoučký... Připomíná mi to moje zážitky z posilovny;o)

Áda116
31. 10. 2003
Dát tip
To se docela povedlo. Šlo by to místy vylepšit, ale stejně T+K

Pivicko
31. 10. 2003
Dát tip
Má to svý mouchy... hodně....

tatokalan
09. 03. 2003
Dát tip
Já bych tam ten konec nedávala vůbec, možná bych za tou větou o zahřívačce nechala mistra světa odejít lámat si tělo... Jinak jsem se smála (ne sice nahlas, ale dost), takže *

Aki
10. 05. 2002
Dát tip
dobrý :o))) ten konec je ale vážně takovej dost useknutej, jak už psal někdo nade mnou, chtělo by to víc vypointovat... ale i tak - @tip :o)

breta
17. 04. 2002
Dát tip
:o))) máš na svědomí spánek mého synka - smál jsem se nahlas, až jsem ho probudil :o) **

Vole
20. 03. 2002
Dát tip
"zákaz vstupu dětem, psům a mně." "Když mě sundali ze stropu..." dobree!! :))) *

Sibyla
16. 02. 2002
Dát tip
Hmm cereální tyčinky mi moc nechutnaj

ofčátko
16. 02. 2002
Dát tip
ale jo :o))) !

horák
15. 02. 2002
Dát tip
Také bych řekl, že styl je trochu rozháraný - chvíli mi to připomene moje Horáky (trošku sebestředné, ale člověk asi přirozeně srovnává se sebou, když je to podobný styl), chvílemi to uniká k nějak moc sáhodlouhým popisům typickým spíše pro začátek toho minulého stoeltí. Ale jako počin je to dobrý, přestože ta posilovna je trochu laciná - patřím k podobným típkům ... který tam raději nechodí. Snad neurazím tipem pro zvýšení motivace.

Hippie
14. 02. 2002
Dát tip
Ten závěr nic moc,dost useknutej a rádoby tajemnej , jinak se ti to celkem povedlo....-)Občas tam jsou sice takový ty krkolomný obraty jako "nemuset měřit pohledem ani dopisem",ale to se stane skoro vždy.Chvílema to připomíná Otu Pavla,jindy zase Diskopříběh,styl jsi tedy moc nesjednotil.Ale celkově to hodnotím kladně,jelikož mě to pobavilo :c)))A to byl účel,ne?

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru