Hivamte

Po pramíncích z prázdných očí

vyschlá stéká Ti krása,

otěžemi ran lásky kočí,

prosolené rány drásá,

spolu s kousky uhlí řasenky,

spolu se slzami panenky,

štiplavý pach duše studu,

neúprosně ptá se, kdy zas budu,

já sám sebou (běhat volně) bez ohlávky,

kdy budu žít bez přestávky,

na jistotu a odcizení,

na rozvrh, co pro mě není,

na pohodlí a prděníčka žito,

tak, že po letech nebude mi líto,

chvil bez příkras či pětníku,

chvil, kdy jedl jsem z chodníku,

přitom žaludek měl osm chodů,

bez lístku vybírat si mohl,

pochutiny co michellin závidí,

v podniku prostém malých lidí,

jejich malost ve mě?

bublá a vře temně.

Na vlně naivity křehké mízy,

zkouším ze stromů kmenů sát,

ráno, co nechá mě po letech vstát,

roztáhnout perutě, rozvířit prach,

tmě vysmát se, mě nedostane strach,

velký, hrdý vstříc světlu jít,

najdu sílu čistý (svůj) příběh žít?!

---