Senor Pescador

Potkávám Tě na schodech.

Pokaždé když odemykám dveře,

tajně doufám, že na Tebe narazím.

Vzácně mám to štěstí,

a v pozdravu se trochu ztratím,

v tvé tváři, pohybech.

 

Pak napíšeš mi do rty do duše,

tíhu touhy po neznámé,

co ukradne mé oči

a s šípy smutku, z touhy po kusech,

vášně Tvojí hledám dveře prázdné,

za nimi Tebe v pokusech,

oživit mě, dotyky, polibky.

 

Kdy příště bude cesta

ke dveřím zase taková…

kdy stěží najdu zvonek,

pocit co mě nechá hádat,

kdy budeš hladová…

 

Kéž bych mohl žít na schodech,

a nikdy Tě neminout.

---