Vzduch,...

tečka je k upotřebě,

Z balkónu řítíš se, objímáš hliněné ruce džbánů na hrnčířském kruhu vypálených, hladíš jezera v křeči kormoránů,... Napít se z ůlomků pocitů dětství, krabatých vět pod růžkem stránky, žilkou listů, na klíč odmlčeného čela. Vydýchat splněných úsměvů pár do mlýnách skočápek dlaní, měkkost vln odpršela ....už úplně celá

---