Makej

Stojím před lesem a cítím chlad
Přede mnou nic než temnota a strach
Já chci jít dál a překonat ten les
Jenomže nemůžu jít,mám strach
Strach z temnoty i s toho,že postihne mě stres

Nad mojí hlavou honí se mraky
Říkám si,nic to neznamená tak jdu dál
Ale najednou jakoby se setmělo a náhle můj zrak
Viděl tmavou oblohu a obrovský černý mrak
Mým tělem náhle prolétl chlad a nakonec jsem celý ochladnul
Hlava se mi motala,břicho se mi svíralo,oči se mi klížili
Navzdory tomu všemu na chladnou zem jsem upadnul¨

Ležím na zemi,ležím jsem na zádech
Válím se v křečích o popadám dech
Snažím se zvednout a cestu nevzdat
A cestu z temnoty lesa ke štěstí hledat
Věřím,že z temného lesa najdu cestu pryč
Že to zvládnu bez překážek a bez problémů
A nakonec ke svému štěstí najdu klíč

Štěstí je pro mě,to co mi chybí
Žít jen se smůlou a strachem mě už nebaví
Chci se té své smůly konečně už vzdát
O štěstí,lásku se klidně budu prát
Vím,že cesta ke všemu je dlouhá
Ale dojde k tomu každý,když se nebude bát

Chci se už konečně cítit šťastně a krásně
Chtěl bych poslouchat jak někdo čte si moje básně
O tom že já bojuju a svůj cíl nevzdávám
O tom aby sis za vším šel tě teďka nabádám

Neboj se bojovat a ani riskovat
Každým riskem budeš jen zkušenost získávat
Tak proto bojuj rovnou tedy a teď
Třeba tě bude uznávat jednou celý svět

Tímhle vším chtěl jsem jen říct
Začni konečně pořádně žít a né pořád jen snít
Začni s tím co nejdříve,třeba i dnes
Přeji ti úspěch,štěstí a lásku a ať se ti vyhne veškerý stres

Žij na plno,dokud není konec
Protože na každého jednou čeká,ten poslední zvonec