Báseň psaná krví

Tma, za oknem stíny,

na parapetu kapky,

snad od deště, snad od krve,

jedovaté jako blíny,

krvavé mapky,

oběť, umírající poprvé.

 

A ty stíny za oknem,

v noci plné běsných snů

a tmavých uliček,

jako autoři básní podotknem,

že těch vražedných stínů

je víc než nadějných lampiček.

…A rozkvetlých blínů…

 

Ty stíny, ty se stále množí,

smysl života mají v mučení,

a koupou se v slzách svých obětí,

přísahy bohům krve složí,

bohům, již dali jim to kruté učení,

zapsané do podzemních pamětí.

 

Plastic people jsou jim hymnou,

a s hexagramy na čelech a noži v rukou

zabíjí nevinné,

jak jehňatům jim hlavy utnou,

nebo v bolestech jim samy puknou,

a stínům nevadí, že umírají poprvé.

…A naposled…

---