Být jako Justine

vychýlené jádro osobnosti

nestálé jako rtuť, chvíli bublá varem, jindy mrtvě a zarputile ztuhle

dávej ber

díry síra se zpětně nezaplňují

zejména, když se člověk nesměje

zavři oči a uvidíš bílé světlo

padá na tebe ve vločkách, tiše a očistně

zacel se, buď plná sebe sama

přijímej krásu a dobro jako potravu

přenech agresi a beznaděj válečníkům a úlomkům družic,

obíhajícím kolem země

uchovej si kousek vnitřní temnoty

ale zbytek pošli s proudem,

povznes se, nech se oblažit úlevou, která teče, jako když ti pustí žilou

najsi si svůj mrak

vždyť i rtuť v tobě

má pořád stejnou barvu