Prázdno

Přenáším barvy na plátno,

nechť v mojí duši zavládnou,

neboť hyzdí ji značný kaz.

Snaže se jej vymazat, nechat vzplanout jas.  

Proměnlivý šepot, co ukrývá obavy,

co bolí jako řezný rány do hlavy.

Chvěju se a na kolenou odříkávám zpověď,

že jsem lhal a lžu vlastně do teď.

Jsem bytost, jen nebohá oběť tísně,

a snad jsem jen postavou textu známý písně.

A ještě bych podotknul,

nebo radši ne, abych se Vás nedotknul.