Rozbitá

Panenka bez pocitů

se srdcem na kousky.

V temnotě, nezná citů,

navěky bez lásky.

 

Vlásky má ostříhané,

nožičku utrženou,

tváře jak růže plané.

Panenky nespočinou.

 

Ač výraz má prázdný

jak dům v poli slunečnic,

hlas její je jasný:

,,Já ještě nechci pryč!‘‘

 

Panenka zhrzená

s šatečky s krajkami,

navždy umlčena

dětskými bajkami.

 

Kdo dřív si s ní hrával

ten dnes už je pryč.

Kdo s sebou všude brával

umělohmotný kýč.

 

Slova jí pálí,

oheň ji rozpouští.

Když o ní nestáli

človíčci hloupoučtí.

 

Když z tváře jí stéká

i poslední kapka sířitá,

ví, že nikdo jí nečeká.

Je přece rozbitá.

---