Pronás/Sledování

Kapičky vína ze rtů chtěls slíbat,

dávno jsi zapomněl, že není to růž,

pro štěstí chtěl jsi na peřinu plivat

za slastného křičení: ,,Proboha už!‘‘.

Sirkou chtěls pálit ta slovíčka slastná,

co psals jí na papír pro pocit být muž.

Kdyby z těch slovíček však byla šťastná,

necítí na hrdle rozpitou tuš.

Vrýváš si pod kůži barvu těch očí,

v uších ti nezní nic než její hlas.

Její krev smíchaná s nažloutlou močí

stává se černou jak havraní vlas.

Píšeš tou hmotou svou poslední báseň,

úplněk v půlnoci zastaví čas.

Neměla z tebe strach, neměla kázeň,

do tuše vpíjí se úplňku jas.