Panelákem

Mám místo srdce kostky paneláků

v nich rodiny, ty po desáté zhasínají.

Tys noční chodec, co budí ze spánků

posazen k svátečnímu stolu tuláků

Jsem matka, ta ve snech svoje děti tvoří

jsem otec, ten ráno zaspí do práce,

ty tvořitel kdo paneláky řádů boří

a nebo jen sen co do hlavy se mi noří.

V prázdnotě dobroty utečme všem svým řečem!

buďme si cizinci, vždyť v samotě najdem blízkost

co skrývá se za slovy zjistíme až se svlečem,

a až se vzbudíme, deja-vu spojí vše mečem.