Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePokání
01. 12. 2013
0
3
612
Autor
Grizzelda Achmed
Medituji, piju a jím,
přemýšlím o Bohu,
přemýšlím o sobě a vím,
že dál žít v té lži nemohu.
Jsem špatný, zlý člověk,
není to navenek znát,
duši vypálenou po celý pravěk,
snad lepší v oku drát.
Radši ať kyselina protéká mými sliznicemi,
jiné lidi by trápilo svědomí,
nevím, co cítím a ploužím se ulicemi,
nenaplňuje mě to vědomí.
Že špatné skutky činím tajně,
jsem zoufalá a bezradná mrcha,
ledová královna jen krajně,
nenapraví mne nic
ba ani mrazivá sprcha.
Očistit se před Bohem? Mohu?
Mám skočit ze skály
či zlomit si nohu?
Mé nitro špinavější než městské kanály
a srdéčko místo uprostřed
schované někde v rohu.
Popíjím svůj čaj s blažeností,
většina lidí by mi však
nejraděj polámala kosti.
Mám klečet na kolenou?
Jsem duševní vrak.
Či pít vodu svěcenou?
A neklopím ani zrak.
To je to nejhorší- nic mi svatý není
dělám vše naopak než se má.
Kdy se to probůh změní?
Nikoho neuznávám
ani názory svého sobeckého já.
Nemohu či mohu jít do nebe?
- nezměním svoji podstatu.
Mohu zůstat stejná bez potlačení sebe?
Říjen 2013
