Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Má vlastní zeď nářků

11. 12. 2013
1
2
660
 
Prý mě nemůže nikdo mít rád,
však já necítím k lidem chlad,
vnucuji se snad?
 
Dávám všem lidem trochu svého štěstí, lásky,
na očích as mají pásky,
netvrdím že jsem dokonalá či skvělá,
jen, že vrásky mi to dělá.
 
Jděte se vyjebat, nestojím o přetvářku,
mám svou vlastní zeď nářků,
a těch pár zlých lidí
mne o city neošidí.
 
Velmi snadno dá se bavit na můj účet,
vím, že často umím skučet
sebelítostí, krutostí osudu.
Trapas až na půdu.
 
Na druhou stranu mám svou hrdost
a kdy cítím, že mám, držím panty,
odcházím až když toho mám dost
a serou mě tamty.
 
Trpělivostí příliš neoplývám,
ale to ani múzou,
snáším se s lůzou.
 
Není vhodný čas na námitky, výčitky, zlobu,
v hlavě z nich mám beztak skobu.
I když se nerozumí mému myšlení,
nerozhodí mě zjištění,
že až na jindy si nechám vražedné řádění...

Prosinec 2013
 

2 názory

Díky, jsem ráda, aspoň někdo :)


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru