Když příliš mluvím

Opravdu ses tu rozpovídal, krásné, cituplné...

za nebe nahé nohy v pískuneklidem rozvířily čas

když prstem hladíš hladinuz těch chladnoucích stop snažím se čísttvou němou ódu na něhu

ale jsem špatný stopařnebo mi nemáš co říct

jééééé! tak ta je ..moc:) díky..

líbí *

...hezký závěr, odcházím spokojená :-)*

Tak by to dle mého i mělo být, nemůžu vést text celý v duchu těch silných míst, protože pak by si je člověk neuvědomil. Měl by být prostor na nádech, takové to místo, kde si čtenář i chvíli odpočine, aby si něco vůbec odnesl a nezabloudil v tom.

Co se týče opotřebovanosti moře, v tom máš pravdu, ale vzhledem ke kontextu a zbytku básně tam být musí, jinak by to nefungovalo. :)

Děkuji ti za konečně trochu obsáhlejší a víceříkající komentář.

Báseň má silnější a slabší místa, za pěkné považuji třetí a poslední sloku, druhá také není špatná, snad až na slovo moře, které je v poezii nadužíváno a občas jen pro svůj samotný dojem než pro význam.

Já toho moc nenakecám, ale líbí se mi to

Děkuji oběma za komentáře i za tipy.

/*

Pěkné, líbí se mi.*