Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZlomky IV
Autor
Šemík
RODINNÁ OSLAVA
Každý ji znáte. Pokud se to podaří, sejdou se skoro všichni příbuzní. Jenom bratranec Luboš je v Německu a strýc Jiří v nemocnici.
Nejdřív přípitek na oslavence. Děti, když se nikdo nedívá, olizují šlehačku z dortu, ale jejich upatlané pusy je prozradí. Po malém občerstvení ještě něco tvrdšího. Teta Zdena hlídá manžela, aby tolik nepil a nevypadal jako alkoholik.
A teď už přijdou na řadu dárky. Oslavenec je začne rozbalovat. Nad bonboniérou s likérem je překvapen: Zrovna na likérovou měl chuť. Hned ji načíná a všem nabízí. Po chvilce vyndává první hrneček. Právě takový si vždycky přál. A co bude tady? Palčáky. Ty jsou nejlepší. Pěkně hřejí a jak přesně padnou. I peněženku už potřeboval. Skleněná váza se hodí na kytku od Marušky. Prstové rukavice jsou pohodlné a všechno se v nich lépe drží.
Děti se netrpělivě honí okolo stolu. Babička každé podaruje padesátkou. Rodiče hubují, ať si nedělá škodu.
“Musíme se vídat častěji,” řekneme si, než se rozejdeme.
INZERTNÍ NOVINY
Rozhodl jsem se pořídit si podle inzerátu psa. Jdu k novinovému stánku:
“Dobrý den, chtěl bych nějaké inzertní noviny se zvířaty.”
Otevírám je a po prohlédnutí rubrik se psy zjišťuji, že na dalších stranách se nabízejí prodejné ženy:
“Jak odporné!”
“Nechutné!”
“Pobuřující!”
“Hnusné!”
Pak mne však napadne, rozhodnu-li se zaplatit si někdy děvku, stačí přijít ke stánku:
“Dobrý den, chtěl bych nějaké inzertní noviny se zvířaty.”
KOLAUDACE
Jeden moudrý muž mi ře
kl:“Když máš na domě vše hotovo, je čas umřít.”
Podívám-li se na své obydlí, budu dlouho živ.
EXPONÁT
Pracuji rád na tomto paleontologickém výzkumu. Zrovna dnes jsem měl štěstí a hned po ránu ve výkopu objevil celého trilobita velkého asi čtyři centimetry. Utíkám s touto zkamenělinou za profesorem. Ten můj objev podrobně prozkoumá a pak praví:
“Kloucekia solitaria, tento primitivní tvor obýval naší planetu před 470 až 480 miliony let. Bude to krásný exponát pro naše muzeum.”
Vracím se do svého výkopu. Při práci mne napadají podivné představy. Může dojít k zemětřesení či výbuchu sopky. Budu zasypán v této hornině. Bez přístupu vzduchu mé tělo zmumifikuje a snad i za milióny let zkamení. Poté budu objeven a vystaven s vysvětlující cedulkou:
“Tito primitivní tvorové obývali naší planetu cca před 470 až 480 miliony let.”