Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zaprosíš

30. 12. 2013
2
1
857
Autor
MAJKL65

Měsíc náš prsten snubní a nebe se trhá
ve tmu která svítí ze zavřených očí  
nade mnou jak sláma má krajina druhá 
kde v korunách stromů cesty větví končí.

Kdoví s kým se vdává ta, která uvnitř sněží 
snad za muže noci, snad za bílé ano
a pole je ta postel, v níž kámen s hlínou leží
navrací mi tělo ta chvíle jménem ráno.

Tvé šaty v křesle planou jak vysvlečené peří
a paže jsou jak křídla anděla mého v pádu
za soumraku ústa ve rty jedny věří
svítání pak slovům dá ticha jeho váhu.

Jen otočíš se ke mně k ňadrům se nakloníš 
ať šíji tvoji líbám a vlasy na pramínky  
a zašeptáš k mé dálce, jak o cosi zaprosíš 
dej jen pozor na můj křížek od maminky.    


1 názor

Fajn. Tipuji*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru