Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zlomky VII

05. 03. 2002
0
0
1091
Autor
Šemík

SOCIÁLNÍ DÁVKA

 

“Hej chudáku, kolik ty máš vlastně dětí?”

“Nevím.” Odpovídá otrhanec a směje se.

Pak se zamyslí a začne počítat na prstech.

“Dyť je to jedno,” řekne a mávne rukou.

“A kdo je bude živit?”

Chudák si po těchto slovech sedne, dá hlavu do dlaní a začne plakat. Je vám jej až líto. Hodíte mu pár drobných.

Pro tentokrát byla otázka obživy vyřešena.

 

 

 

NOČNÍ VYCHÁZKA

 

Chodím rád centrem nočního velkoměsta. Je téměř bez lidí. Člověk si více všímá věcí, která za dne neuvidí. Slyší zvuky, které není možno slyšet v denním hluku. Je možno nerušeně vnímat všechny krásy jako celek. Škoda, že tento zvyk nemám jen já. Tak se často stane, že ani v noci není město liduprázdné.

Vymyslel jsem však lest. Podařilo se mi rozšířit fámu, že zde dochází k loupežným přepadením. Lidé se začali bát. Pravda musel jsem pár otrlých klepnout po hlavě a ta peněženka jim skoro sama vypadla z kapsy.

 

 

 

 

 

 

 

 

MISTR A UČEŇ

 

“Říkal jsem ti, že to zkazíš. Ty si nedáš říct a vidíš, zase je to špatně, tak je to pořád. Vzpomínám si, že ani minule se ti to nepovedlo. Proč se trošku nesoustředíš? To bych rád věděl, kde lítají tvé myšlenky. Co z tebe takhle bude? Zamysli se nad sebou.” Řekl mistr.

Učeň jen sklopil zrak a chtěl odejít. Avšak mistr jej zadržel:

“Kam utíkáš? Kdo ti říkal, že máš jít? Tady si sedni a alespoň se pokus udělat to znovu.”

Učeň se posadí k pracovnímu stolu. Bere si nářadí. Snaží se o nápravu.

Zbytečně.

 

 

 

SMLOUVA S .......

 

Uzavřel jsem tuto né moc výhodnou smlouvu z touhy vyhrát. Vím není to úplně čestné, ale co je. Prostě použiji tento přípravek. Není zakázán. Ne že by byl povolen, ale je ještě příliš neznámý a nelze jej v těle snadno identifikovat.

Prý můžu dostat rakovinu. Dejte mi s tím pokoj. Vy si myslíte, že bych vyhrál, kdybych 10 hodin denně netrénoval? To si vy u té televize představujete, že borec se celý rok válí, pak vezme povzbuzující látku a vyhraje. Vůbec nevidíte to sebezapření, tu dřinu. A pak má přijít někdo, kdo sice dřel podobně, ale z nějakého důvodu je o setinu rychlejší a všechnu slávu vám sebere.

Prostě jsem se již rozhodl a nesejčkujte mi tady s následky. Nebo dokonce se smrtí. Má chuť po vítězství je silnější. A každý umře. Tak sem s tím preparátem.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru