TRAMTÁRIE

Je plná komediantů, šašků a bláznů,
šťastná země, kde čas nic neznamená,
neexistují roční období,
jednu chvíli trháš třešně 
a hned na to ti vítr foukne do očí první sníh.

„SMÁT SE“ to je krédo, co tu velí.
Nemáš peníze?
Nevadí.
Všechno tu můžeš mít zdarma, a kdo to neví,
dá za nejmenší přání milion.
ŠUP do kasičky s úsměvem.
Jsme malí, chtiví, vřelí,
celý svět hledá naši zem,
a přesto, že na mapách o ní zmínka není,
každý sem občas zabloudí.
Proudí sem karavany,
plují koráby, letí ptáci,
do naší země bláznů,
bláznům se pořád chce.

Zachtělo se mi veselí,
tak na poslední lodi,
opuštěné, černé, zbité,
vrhl se poslední pirát na moři,
vedený hvězdami a volným srdcem
do TRAMTÁRIE.

Žije se mi, žije,
krásně, vřele, chtivě,
tam nahoře v TRAMTÁRII.
Všeho dost, kapsy prázdný,
jsem tu host a zůstávám.
Jen do okamžiku než přirazí další loď.

Toulá se má hlava po hvězdách
a tak se stává, že pevné cíle mě děsí.
Ani země bláznů mě nezastaví.

Byla jsem tam,
dávno tomu,
nikdo nechce uvěřit,
že z ráje se vracím domů.
Ani já už nevěřím,
že ze svobody zbyla mi jen chvíle,
co se vejde mezi dvě černé ručičky
na hodinovém ciferníku.

Zatleskejte mi!
Maličké, černé, tikající.