Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Veledílo

31. 01. 2014
4
4
220
Autor

Na křesle zežloutla dvě plata aspirinu

a v rohu pokoje se vlní pavučí,

čechrá ho slabý proud, ne větru ale plynu,

co prchá od trouby. A mouchy nebzučí…

 

Válí se na stole s nohama nahoru,

jakoby vanitas vlámského krajináře.

Pochmurný okamžik roztříštil amforu

a kousek od deky vybledly lidské tváře.

 

Dívenka sebevrah vzpírá se udatně,

tělo je skutečné, není jen na plátně.

 - Jakoby usnulo! Jakoby ještě žilo…

 

Schoulené do peřin, je trochu pompézní,

dělá to přetvářka, ale ta odezní,

až slunce dobarví odporné veledílo.


4 názory

Horkit
07. 02. 2014
Dát tip

Moc hezké rýmy (pompézní-odezní, krajináře-lidské tváře) a líbí se mi slovo "pavučí". Hra se slovy skvělá! *


Safián
31. 01. 2014
Dát tip

Plastický obraz, dobře namalovaný. Ani ta amfora nevadí, i když by obyčejný hrnek byl lepší.  


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru