Spanilé jízdy

Jako

nájezdy

kočovných kmenů,

drancovníků,

rytířů -

 

tak

nečekaně

zatemní,

obestoupí,

tvůj obzor

černočerná tma.

 

Už

slyšíš

dusot

koňských kopyt,

ryk loupežníků

lidského štěstí.

 

Jako

divoká smršť

se přeženou krajinou

tvého srdce,

vyplení

vše živé,

a právě tak rychle

a nečekaně

jako se objeví -

tak i zmizí.

 

Zbude

jen

spálená zem

tvé duše,

dusivý kouř

stoupající k nebi,

pláč

a nářek,

zoufalství,

bolest,

beznaděj.

 

Snad jen slunce

na obzoru

ví

kdy přijde

další zatmění.

---