Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

.anomic.

24. 02. 2014
7
9
766
Autor
unisex

Odcházel jsem od Adama, bylo devět. Slunce se opíralo do aut na štěrkovém parkovišti. Napadlo mě: tuhle tu zimu jsi přežil.

V autě jsem pustil rádio. Zprávy z Ukrajiny: jatka na ulicích skočila. Vystavují se účty. Ze střechy kamionu se utrhl ledový plát a roztříštil se o silnici přede mnou.

...

Poslední večery jsem trávil v obýváku. Projížděl jsem filmy s Eastwoodem, Pacinem a Nirem. Clint se pohyboval jako robot, Al byl nevyzpytatelný, Robert krčil ústa. Od prvních rolí po poslední.

Přečkal jsem zimu a přesto: cítím prázdno.

...

V neděli jsme vyjeli autem do lesa. Vedl jsem tě cestou, kterou jsem neznal a ty ses zeptala, proč jsem tě sem ještě nevzal. Došli jsme k poli, šli po jeho okraji. Cesta byla blátivá. Zabočili jsme do lesa, šli za sluncem. Před rokem ses zastavovala a pozorovala přírodu z blízka. Zeptal jsem se, proč to neděláš. Nic jsi neřekla. Napadlo mě, že jsem ti to vzal.

Táhl jsem tě za ruku lesem. Řekla jsi, že zas zabloudíme. Ale šla jsi. Sestoupili jsme k rozbahněnému potoku, kde byla vysypána stará zapáchající jablka. Nalevo stál posed sbitý z nových prken. Vylezl jsem na něj, ty za mnou. Uvnitř byla spousta mušek. Otevřeli jsme okna a pustili je ven. Pak jsme se milovali. Hleděl jsem oknem na rozbahněné místo a shnilá jablka.

...

Vezl jsem bratra z florbalu. Zeptal se, jestli tě miluji. Řekl jsem, že jo. Bez váhání.

...

Připadá mi, že se prokousávám skrze stěnu kukly. Adam mi řekl, že důležité je mít možnost volby. Možnost vybrat si, uvědomovat si to. Být otevřený pro kontakt.

Sedím u něj v pracovně a koukám na dva komíny za oknem. Dva roky: sedmdesát hodin. Říkám mu svůj svět. Opravuji se.

...

Chceš, abych o tobě napsal. Potřebuješ mít důkaz. I za cenu násilí.

...

Na kraji pole stál včelín. Kola maringotky byla zabořena do rozměklé půdy. U vstupů do úlů ležely mrtvé včely. Zeptala ses, proč jsou vstupy úlů barevně odlišeny. Řekl jsem ti to. Koukal jsem na prameny vyžehlených černých vlasů, které lemovaly tvou tvář.

Dveře maringotky byly zamčené. Pod nimi byla připevněna klika. Sevřel jsem ji v dlani a několikrát zkusmo zatočil.

 


9 názorů

unisex
21. 10. 2016
Dát tip

jasně, movsare, jdi si přečíst heidegera a pak o tom napiš povídku, chytrolíne


Movsar
21. 10. 2016
Dát tip

máš malou fantazii, žádné vědomosti, je pak těžké ze sebe dostat víc než obligátní "plácat", viď?  


unisex
21. 10. 2016
Dát tip

zase plácáš, movsare


Movsar
21. 10. 2016
Dát tip

unisex. dává to smysl. to psaní je velmi ženské. samá nešťastná láska, samá touha probouze se do lásky zas a znova. samý kýč.


StvN
10. 03. 2014
Dát tip

Mel jsem takovou zimu. Clovek nakonec vic rict nemuze. I zacenu nasili. 


unisex
25. 02. 2014
Dát tip

asi to tam flákám spíš nahodile, jaro. konečně jsi přišlo!


Fruhling
25. 02. 2014
Dát tip

Zajímavé, s nečekanou spoustou symbolů. Přemýšlím, nakolik jsou před čtenáře vkládány úmyslně a nakolik se jedná o intuitivní vnímání symbolična v jednotlivostech každodennosti. 

Poslední věta je super.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru