Jako dnes

Na pláni města
vchod za vchodem a den  
vlas snídá ptačí král
jdu s teplem v kapsách 
a dotýkám se zdi 
jak muž před dveřmi na konci schodiště
za nímž je byt ticha nebo ona  
víčka má padají jak snítky z růže
kterou jsi mi dala do rukou ostny napřed 
jakéhosi pohřbu nebo svatby snad
ach rána pitomá
když padá mlha ze sprchových koutů
a vajíčka krouží v pánvi teflonové písně
mlčíme nad horkou kávou s jazyky v sobě
ač díváme se každý v jiná zrcadla
a ruce vedou do hlubin
k pohledům do nebe a svlečeným šatům
z nichž v smrti nebo milováním 
vystupujeme jak z mořských pěn
a nazí vycházíme ven z jantarových komnat
porvat se s řezníky o zvířata svých já
která nám chtějí prodat
spolu s myšlenkami a sny 
jako vnitřnosti
a my prý máme děkovat
za to, že nám říkají co dělat
koho nenávidět a za kolik milovat 
toho dne 
který je plný šedi, tání a špíny  
jako dnes