Holotropní zápas

Už zase si zavazoval rukavice v očekávání dalšího zápasu. Vykonal rutinní rituály a šel bojovat o pocity štěstí, které by obdržel za případné vítězství. Někdy si tak říkal, kdo to vlastně bojuje? Je to pořád on? Není to nějaký jiný člověk, co se v něm usídlil, a který potřebuje boj namísto kyslíku? Jakmile se mu ho nedostává, začne to svému hostiteli dávat dost jasně najevo a neustále ho bombarduje myšlenkami a pocity nepatřičnosti a zbabělé odevzdanosti. Nepřirozenosti! Chceš to vzdát? Makej! Život je boj!

Když ho tak někdy poslouchá, je jako rádio, které nejde vypnout. Není tam knoflík, který by se dal stisknout. Pořád dokola slyší tu bojovnou stanici. Ve chvílích nepozornosti vždy uvěří, že by to snad mohl být hlas jeho samotného. Ale v okamžicích, kdy řve nejvíc, je zároveň slyšet ticho, na jehož pozadí se tento řev odehrává.