Pochyby

~~
Zas tu máme další ráno
kdy nasranej jsem jak dělo
možná nad svým směřováním
zamysleti by se chtělo.

Nad obsahem myšlenek svých,
černějších než ďábla řiť,
nad tím, jak se s vnitřním sobcem
kompromisně domluvit.

O ubozí mojí blízcí,
kolik zla jim působím!
jak činem, tak ignorací
zdá se, všechno domrvím.

Možná svoje horší já bych
ke stěně měl postavit,
zamířit a chladnokrevně
rázný sbohem vypálit.

Co by mi pak ale zbylo,
kdo by prázdno vyplnil?
snad ne někdo z pomatenců
plných lásky, světla sil?

Třeba jsem satanský synek
plný jedovatých slin
nebo sebeklamu prostý
student žití, co já vím?

Seru na to, už dost pochyb,
vždyť se časem uvidí,
jednou na vážení duší,
dělbě zrna od lidí.