Týden v listopadu

Vytékala mi krev z těla. Nevěděl jsem kudy, ale cítil jsem, že slábnu. Pomalu jsem se otočil a zahlédl, jak ode mne prudce odskočilo několik lidí. Byly lhostejní a nemluvili. Nechtěl jsem před nimi krvácet, a tak jsem se obrátil zpět. Ale oni byli i tam. Chvíli jsem se bezradně točil a pozoroval jejich pohyby, až mé tělo padlo k zemi. Teprve nyní jsem pocítil pálení ran. Byly na zádech. To abych je nemohl vidět a zastavit tak krvácení. Lidé se kolem mne shlukli a zvedali nohy nad postupující krví.  Po chvíli někdo z nich řekl: "Teď už je živit nemusíme." Ostatní zklamaně přikývli a na jeho pokyn odešli. Tajně se však většina z nich vrátila, aby vše viděli až do konce.