Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMelancholie podzimním větrem vlající
Autor
Barbar004
po jedné podzimní procházce..
Melancholie podzimním větrem vlající
vlas zemí si rozhodila
chudým rez
zlato bohatým
klečím ti u nohou
krásko
bělost tvou objímám
chci výš
výš…
líbám vlas koruny
hladím
překrásné barvy, z nichž oči přechází
a vítr rozhoupal nás
závratí
sevřela, stiskla jsi mé hrdlo
ticho
vlasy sester ševelí
zatímco spáry zatnuté
sdírají bělost tvého odění
jsme si tak blízko
drsném v objetí
cítíš
cítím
mou krev
bílé mraky i modř se stahují
obloze zůstává šeď
to vítr
nemilosrdně mraky, proud Labe
vzpomínky
žene zpět
už víš, vím, přichází
studená a krutá
zima
samota
opouštím tě, promiň mlčenlivá krásko
jen u mrtvé sestry
kroky mlčky zastavím
dřevorubci k cestě ji složili
krásná je ač mrtvá
ač mrtvá přeci zahoří
ach podzime, proč jsi takový?
chudým rez
zlato bohatým
3 názory
připadá mi to jako terapeutické psaní - jasně, takřečená "citová angažovanost" je nutná vždy, ale tohle pro mě zabředává v popisování pocitu, kdy ukázat ten pocit se stává jediným smyslem textu.. slova zůstávají obecná a nevystupují ze sebe do "skutečnosti", snaha o vyhrocení tomu ubližuje.. ( a i to vyhrocování se děje v očekávaných, opotřebovaných výrazech - takže ve výsledku, jakkoli může být prožitek "pravdivý", to na mě působí spíš jako klišé..)
chybal mi tam nejaky originalnejsi prvok, obraz, napad... takto to nicim nevybocuje z tradicnych podobne ladenych dielok. neurazi, nenadchne.