Křik

...ječely...

Obejdi vchod!

Zamkni hrad!

Neodcházej, když jsi host!

zbyla mi jen ochraptělá zlost

zloba zhouba zastrčená kost

zaseknutá kost do vnitřku kloubu

Nemůžu obrátit své kruhy své dluhy

všechny jízdní pruhy zpět

Řítím se bez ovládacích schopností

sama se zabodávám do kostí

 

Snila jsem ve dne a v noci byla

neodolatelná síla mne vtahovala 

do vnitřních krajin smetišť

kde nikdy nespíš

tam vraky lodí stále bdí čekají

až připluje černota spolklá slov samota

dřimota mi zaplnila mezery mezi vteřinami

Jsme sami!

nepolíbeni schváceni na dno ponořeni uzavřeni

i lastury jsou v našich očích společenské dámy

 

Jeden polibek od měsíce tvých úst

utopím se nevrátím se

raději nevcházej branami kde nikdo nehlídá

Sním Tě! tvůj dech kontroluji v každé buňce

Nemůžu!

K čemu touha?

za ní jen prázdný rám okna pád

A dost!

 

---