Verše...

Verše co ode mne máš,

chtěl bych, bys vrátila mi zpět.

Špatné a zlé jsou

a vůbec - škoda vět.

Mnohé z nich

jen verši k písním jsou,

rytmus je strohý

a vtipem nevládnou,

přespříliš často snahou oplývají

o pointu, která nemá místa mít,

tváří se pyšně a mně se posmívají,

že hlupák jsem, co zahubil svůj cit.

Snad kdybych ještě jednu šanci měl,

krutě bych pročistil nečisté jejich řady,

nejsou tak dobré, jak jsem prve chtěl,

nejsou tak skvělé jejich vnady,

a tak prosím, navrať mi zpátky verše mé,

vždyť hloupé věci škoda číst.

Nenech své oči mučit těmi slovy

(a že trpěly by, tím téměř jsem si jist)

Snad pár z nich,

…snad pár z nich vskutku za to stojí,

ty ví, jak šarmem vládnout, srdce potěšit.

Ty ostatní, teď pohřbívám si v sobě,

některé verše, lásko, nelze zachránit.

Těch pár, ty pošlu ti pak zpět,

od plev je oberu a nechám jen pár vět,

o mnoho méně a možná skoro nic,

zůstanou ve mně, …

vždyť méně, často bývá víc.