Někdy mám tak chuť

I.

Někdy mám tak chuť

sednout si uprostřed ulice

a zabroukat si

prchlivou snovou melodii -

 

Poslouchat čas.

 

Kdyby pršelo,

a já neměla deštník,

ve své soukromé auře

(skrytá jako brýle v pouzdře)

házela bych žabky do kočičích hlav.

 

Byly by kamenné, nevšímavé

a skryté pod deštníky svých nálad

nevidoucí ptáky

proměňující kapky v otazníky.

 

II.

Někdy mám tak chuť

položit se do orosené trávy

a za hvězdné letní noci

zpívat nahlas.

 

Přehlušit čas,

zavřít oči

a na zavřená víčka

kreslit palcem souhvězdí.

 

Velký vůz, Orionův pás

a na samém konci Mléčné dráhy -

Sen prodavačky marionet.

 

Umístit je na oblohu

jako už tolik lidí přede mnou,

postavit se na špičky

a slyšet je šeptat –

Tisíce a tisíce hlasů,

jež s prvním světlem

odplouvají na svých lodích bůhví kam.

 

Uniknou s dalším výdechem

jak chmýří pampelišek,

slibujících sen.

---