Schůzka v modlitbě a dešti

Prohrábnout tak hustý liják, Jako pár nezvedených vlasů, co brání ve výhledu. Jsem ruka prostrčená rámy téhle galaxie, Jsem město z popelavých uhlíků, Co syčí, jak pánev slitá pod kohoutkem vlažné vody, když dopadají první kapky. Jsou to ozvěny života v brázdách mých let, co rozrývají moje tělo. (K)rok v rozpitém obrazu světa, jeden za druhým. Svou myslí prostupuji všechno - od světla tramvaje po dva pohledy na věky si cizích lidí. Kdyby přišel Beránek, kráčel by pod kapkami anebo po kapkách? Dobrý sen ti přeji.

---