Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTři tečky
Autor
Esemege
Žily byly tři tečky. První, Druhá a Třetí. Bylo dost důležité, aby se ty tři tečky držely při sobě. Když se náhodou někdy některá z nich ztratila, ztratil se i smysl toho, aby vůbec byly. Dvě tečky vedle sebe neznamenají lautr nic a dvě tečky nad sebou chtějí něco říct, ale nemají jak. A jedna tečka samotinká znamená prostě konec. To, uznejte sami, není nikterak povzbudivé.
A tak se tři tečky držely pěkně pospolu a nechávaly společně všemu otevřený konec. Mnoho toho nikdy nenapovídaly, ale nikdy se na nikoho nezlobily a nic jen tak pro nic za nic zbytečně neničily a nekazily.
Někdo by o těch třech tečkách mohl říci, že jsou to jen takové puťky a že když se nikdy do ničeho naplno nepustí, tak ani nikdy nic pořádného nezažijí. To by se ale ten případný někdo, kdo by se nechal takto slyšet, pořádně divil. A možná by si utrhnul taky pořádný kus ostudy. Vyšlo by tak totiž obecně na vědomost, že ten někdo vůbec netuší jaký smysl ty tři tečky pospolu mají. A že jim ten smysl ke všemu naprosto stačí a že už jen proto, že jsou a že jsou spolu, jsou nejšťastnější na celém širém světě.
A tak se ani dlouho nestalo, že by se o tečkách někdo jakkoli nehezky vyjadřoval. Až jednoho dne přišla čárka. Nejprve si tečky podiveně prohlížela. Pak se zatvářila povýšeně a triumfálně se vyptávala, kde ty tři ubohé nešťastnice ztratily svůj ocásek. Marně se pokoušely tečky čárce vysvětlovat, že žádný ocásek neztratily a ani ho nikdy neměly. Čárka něco takového prostě nedovedla pochopit. Byla jiná. Měla ocásek. A tak byly poblíž sebe, sice v mírném nepochopení, napsány tři tečky a jedna čárka a povídaly si.
Z čárky brzy opadla počáteční podezřívavost a dala se do pestrého a živého vyprávění ze svých dobrodružných cest. Vyprávěla, jak celé tři kapitoly přeskakovala od jedné samohlásky k druhé a sama tak zajišťovala mluvnickou správnost, dle jejího názoru, epicky rozsáhlého textu! Ba přímo monumentálního!
První a Druhá tečka nadšeně a pozorně naslouchaly čárčinu zajimavému vypravování, Třetí tečce však něco nehrálo. Podivovala se, jak může taková čárka s ocáskem poskakovat od jedné samohlásky k druhé a vůbec jim něco zajišťovat! Vždyť čárky s tím podivným zakrouceným ocáskem přece mají obvykle úplně jiné starosti. Mají seřazovat, členit a vůbec dávat pozor na pořádek ve větách a slovech. Jinak by věty a slova mohly mít úplně jiný význam, než bylo původně myšleno. A taky si to Třetí tečka nenechala pro sebe a čárky se na to přeptala. Ta se jen blahoskloně usmála a začala svou o tom, že Třetí tečka ještě nic neviděla a nezažila a že vůbec neví, jak to chodí, třeba v takové Poezii. Že tam čárky na pořádek mezi slovy a větami pozor vůbec dávat nemusejí, že se tam o pořádek v prvé řadě ani náhodou nejedná a že když občas taková čárka přijde na návštěvu do Poezie a má chuť do práce, tak pro ní básník vymyslí jiný způsob jak být co k čemu.
Třetí tečka zaváhala, protože v Poezii vážně nikdy nebyla a s tázavým pohledem se obrátila na své sestřičky. Ty na ní jen pokývaly s přivřenýma očima a už zase naslouchaly, co kde čárka dále prožívala...
7 názorů
Příliš velká koncentrace neurčitých slov se objevila vědomě. Žádný specifický záměr v tom nebyl, ale myslím, že v takovém typu textu to není vyloženě přes čáru a snad to i považuju za stylistický prvek. (Teď ovšem bez ohledu na to, že to nebylo psáno jako jakýkoliv typ textu.)
Opět, v pohádkách takové světaznalé (mentorské) promluvy vidím jako jakousi jejich přirozenou, ač ne nezbytnou, součást.
Za upozornění na chybu v interpunkci díky.
Spor ke konci textu není žádným konkretním odrazem ze skutečnosti. Chtěl jsem jen, aby to trochu ožilo prostřednictím nějaké aktivity postavičky, či její pochybností nad přijímaným příběhem.
Psal jsem to otevřeně s tím, že možná budu pokračovat. :-)
Na to, že autor nestojí o hlubší kritiku, jsi mi to pěkně rozebral. Na to, že jsem o ní nestál mě to i docela potěšilo, díky. :)
...Když se náhodou někdy některá z nich... prilis velka koncentrace neurcitych slov; vypustit nahodou nebo nekdy.
...Někdo by o těch třech tečkách mohl říci, že jsou... Smysl neseny timhle odstavcem je celkem zrejmy, ale pripada mi, autore, zes zacal z nespravneho konce, takze text ted pusobi nasilne, mentorsky.
I zacatek dalsiho odstavce je trochu neobratny: ...A tak se ani dlouho nestalo, že by...
Tehle vete: ...A tak sice v mírném nepochopení byly poblíž sebe napsány tři tečky a jedna čárka... chybi interpunce. Vzhledem k tomu, ze prave o ni (interpukci) ta pohadka pojednava, je to dost zasadni chyba.
Spor Treti tecky s carkou navozuje nezretelny dojem mozne paralely s nejakym sporem z realneho (nebo virtualniho? Pismak? :-) ) sveta. (po precteni tveho komentare mi mozna dochazi, o jaky spor slo)
Konec pusobi, jako by melo nasledovat pokracovani, tj. ma-li tohle byt "samostojici" text, je jaksi bez konce, a to muze ve chvili docteni vyvolat dojem, ze nesdeluje nic; coz ovsem neni pravda. Predpokladam, ze po drobnych upravach (zbavit text popisnosti a "nasilnosti") by se z toho mohla stat hezka gramaticka pohadka pro "zacinajici literaty" -- pocitam tak od deseti let.
To beru. Mělo to jít spíš mezi blbůstky nebo nikam. Pal to čert. :)
Bylo to splácnuté za pár minut pro speciální publikum: jednu holku, která se mnou odmítala komunikovat jinak, než občasným napsáním tří teček.
Toť vsjo. A jsem si říkal, že když už... tak to plácnu i sem. Zkus to přečíst dětem no. :D