Hrací skříňka

Přála sis hrací skříňku

a já ti ji dal,

protože jsem věřil,

že na jejích křídlech s příštím deštěm neodpluješ.

Otevřelas ji s obezřetností,

s jakou jsem vybíral

svou vlastní soukromou melodii,

a tu pak uvěznil

mezi kovově chladnými kolečky

našich společných vzpomínek.

 

Budou tě poslouchat na slovo,

nadechovat se a vydechovat

v reakci na tvé doteky.

A budou ti dělat společnost,

až už nezvládneš setrvat na místě

a pronikneš okenní tabulkou tam,

kde přes zamlžený dotek dechu nedohlédnu.

 

Nedočkáš se jejího konce -

ten jsme posledním pohledem spálili -

ale vítr ti ho může vehnat do očí,

abys ho jediným zamrkáním

proměnila v to,

co jsme se báli probudit,

ale co jsem ti musel dát.

---