Trylek provlhlé píšťaly ( Colors paid in moaney )

I když v těch kumpaniích jehel, které u mne drží bez ustání hlídku, se mi jen zřídkakdy povede
nahmatat gramofonovou a nasměrovat ji k srdci, učinil jsem Marigoldovi slib předstoupit před
něj bez kyrysu, ať si třebas i jen v nedbalkách, setřást nejdříve kůru aby se podestlalo pádu
plodů – a tato zásilka slib alespoň chudě vyplňuje.
Má báseň se dere za těmi, kdo mi ve chvíli, kdy se zhruba 10 miliard let vesmírného dění
zvědavě vyklánělo do včerejšího dne, byli tak blízko, že zabíjeli mé představy o nich – za
Marigoldem, za Egonem Schielem, a především za dívkou schielenou jak ptáci.
(Omluvte všechnu moji troufalost a v první řadě výběr anglického podtitulu. Není nezbytné jej
polknout, je jen užitečnou chňapkou a svářečským sklem pro práci s věcmi příliš vroucími.
Vnukla mi jej ta samá síla, která mne vytrvale přesvědčuje, že : „ You are, what you is !“ )

Z leknutí že přestaly mi skřípat mezi zuby po homolích vykašlávím zrnka snu muže o bolesti snu ženy o prudkém vyhasínání gesta snu matky o ztrátě hmatu o slze svolující stát se heroldem i bezdýmnému střelnému prachu. Noc vyrovnává tlak a na oplátku vpravuje do mne své jedy a tráví mimo své tělo jako pavouk který neumí projít mělčinou bez zlomené nohy který neumí kráčet jinak než po špičkách. I mně jed půjčil mnoho nohou k stání při tónech čistých jež se zrakem sklopeným k zemi praskly a plihnou a stáčí se do závitů jakých snad nemůže žádná z ulit mít neboť jsou vlastní jen květům strání které bez ustání ševelí tiše jméno barvy svojí. Přišel jsem pošpinit chladnou noc šerem úst rozpraskanými úvaly kde plula láva rtěnek bílými obláčky dechu písní. Stín prostírá mi k zrcadlení slyším v něm vítr lapený jak vzdouvá jej abych i já pak vzrostl chvěním. Hvězdičky mrkají – snad podél mříží kráčím své struky šněrují mi na řasy a mlékem dolévají vykotlané zuby a nadhánějí norníky nadhánějí lovecké psy na odchyt. A měsíc stávkující pastýř v noře viděné naráz ze všech stran je sám velkým kubistou a varuje mne kamže nůž jsem skryl. Každičký pták jenž ku mně sedne ve plod umrzá přestože pro tebe zoufale potřebuji někoho kdo dokáže vdechovat písně po jedné kdo svedl by tě spatřit celou i když Tě někdy překrývají Tvoje oči a jindy ňadra Tvá. I když Tě já sám občas překrývám. Dohaduji se co se mnou z roztržitosti vytrvá a znásobí jako palilogie až do příštího dne který spolu s tím nynějším nebude mít dost síly udržet v polibku oči otevřené. Vyčkávání. Zašeptalas abych se měl na pozoru že mi zanedlouho řekneš že dokážu k smrti utancovat naráz celou změť dojmů aniž bych si je musil ke klopě připínat knoflíčky dukátů. ( Snad to ví jen ona! Tyto síly tě opouštějí na první zavolání. ) Vyčkávám a ty mi za žádnou cenu nechceš půjčit jakoukoliv masku kterou bych si mohl položit čelem na tvář abych neusnul …

---