Deník kurvičky 2

Neexistují dobří a zlí lidi... Existují jen lidi... A taky kurvičky

Jakože ale nejsem zas taková amorální, bezcharakterní kurva, jak by se mohlo zdát.                                                                        

Byla sem třeba hodné miminko, všichni mě měli rádi a jako malá sem taky byla úplně zlatá. Na základce sem byla taková zakřiknutá šprtka. A víc sem se dycky bavila s klukama. Kluci byli hraví, zatímco holky si spíš na něco hrály. Holky se prostě neumí bavit, neznají legraci - tu pravou legraci. V nitru sou pořád vážně a podezíravé. Některé se odvázat umí, jen když sou ožralé nebo zfetované. To se mi zamlouvá na klukách, že oni pijou, protože jim to dělá dobře a líbí se jim to. Holky většinou pijou jen z pózy, a aby před něčím utekly nebo se v chlastu schovaly. Proto znám víc alkoholiček než alkoholiků. Jéé, to sem ale odběhla.          

Hodná holka sem byla do doby, než na mě přišly krámy. Pak mi nějak jeblo nebo co. Začaly mě zajímat jiné věci než předtím a svět kolem strašně zvážněl. Holky mluvily o klukách, šatech a o tom, co dělala někde tamtá a onaká. Sem byla zmatená. Tak sem se ze začátku proti nim bouřila - prošla si od metalistky až po emařku, abych se od holek stranila. Ale pak mi došlo, že lepší je plout v tom holčičí hejnu. Akorát se vydávám za zlatou rybičku, ale ve skutečnosti sem barakuda, hihihi.                                     

Dneska je mi dvacet čtyři. Bruneta, sto pětašedesát centimetrů (sem maličká, já vím), elfí uši (které se mi na sobě líbí nejvíc), zelené oči (mňau), dvojky kozy, prdelatá, nohatá. Tlustá nejsem, ale mohla bych být hubenější - holka může být vždycky hubenější a ano - sere mě moje váhá jako každou jinou. A taky bych nemusela mít na břiše tolik znamének, to jak kdyby se mi tam pocákaly štětcem, ale klukům se to prý líbí. Jo a taky mě děsně bolí klouby.            

Mám gympl a studovala sem psychologii v Brně. Moc kaleb, moc kluků, moc namyšlených holek a hlavně moc debilních přednášejících. Ty štětky učitelky si myslely, že sou něco víc, když byly otitulované. Většina z nich se podle mě ani nikdy neudělala. Tak sem se na školu vyprdla a zjistila, že psycholožkou můžu být i bez školy. Stačí chodit mezi lidi, dívat se, přemýšlet a pak jednat.

Dneska makám v tiskárně mého tatínka. Administrativa a takové píčovinky. Jo, vím, že sem tátova holčička, když makám pro něj, ale zkuste si sehnat nějakou stálou, dobře placenou práci, kde vás nebude nikdo srát! Kdo jí má? Nehlaste se všichni.                                                                                                                

On táta je v pohodě. Charakterně sem asi nejvíc po něm. On byl vždycky takový bohém. Umí i v padesáti tvrdě pařit, hodně čte a také si umí sjednat pořádek ve firmě. Mám ho ráda.                                                                                          

Ale nechápu, jak přišel k mámě. Máma je taková zamidrákovaná panička. Když sem doma, pořád na mě řve, že se flákám a že nic nedělám.             

„Kdybys místo toho sezení u počítače šla uklidit nádobí! Je ti dvacet čtyři, proboha, a nic jsi nedokázala!“                                                                                                         

Co sem, kurva, malá holka, aby mě nutila uklízet nádobí? Ona si vůbec myslí, že sem zamrzla někde v pubertě. Občas se sice tak i chovám. Ale proboha, proč řeší takové kraviny! Prostě ženská, no.                                                          

„Zase ses někde courala venku?! Kriste, jak myslíš, že ti to dlouho vydrží?!“                                                                                                                                      

„Doufám, že dýl než tobě!“                                                                                     

Blablabla, urážky, řev, táta sedí na gauči a čte si a my kolem něj řádíme jako lvice. Nakonec vždycky jdu aspoň vyvenčit psa nebo na oko vysaju, aby maka byla v klidu. Prcat na to.  

Víc toho napíšu příště, teď du k bývalému mojí bývalé kámošky. Mi napsal, jak je z rozchodu v háji. A jelikož se mi líbil i předtím, vyšla sem mu jako andílek pomoci. Měl navíc vlastní byt!                                                                                                

Přišla sem. Přinesla sem víno a křupky. Otevřela sem láhev a už sme seděli na posteli a já ho poslouchala a snažila se mu (na oko) poradit. Chtěla sem se, aby toho řekl co nejvíc na svoji bejvalku. Špína na lidi se hodí vždycky.       

Byl z toho rozchodu a podvodu fakt celý zlomený. Skoro brečel, dával si hlavu do dlaní a děkoval mi za to, že sem mu ty jeho holky s tím amantem fotky poslala. On tu blondýnu měl fakt rád, nebo co.                                                             

Tak ho utišuju a hladím ho po zádech, ale on je pořád odtažitý. A mě hrozně rajcuje, jak je zlomený a potřebuje zachránit. Chce to víc alkoholu, aby mu přestal pracovat mozek a začal se ke slovu hlásit ten mozeček dole. Mňau.        

Nakonec to de. Pohled z očí do očí. Ty moje zelené oči se zalesknou a jen mu řeknou - poď šukat. Ano, říkám šukat, i holky rády píchají, prcají, mrdají. Milování je pro feministky. A ty viděly penis tak maximálně v učebnici.            

Shazuju z něj věci a on ze mě. Pořád pěkně voní. Áááá. Otírá se o mě nosem a rtíky. Je to romantik a celé je to takové smutné. Zajímavé. Pokládám se mu na záda a už čekám, jak do mě vrazí, ale on ne. Romantik mi ji začne žužlat. Áááá, tak jo. Jakože neuměl to špatně. Chvíli to byla sranda, ale po pěti minutách už mě to nudilo. Tak sem ho chytla za vlasy a donutila ho, ať ho tam konečně vrazí.                                                                                                                            

Přirážel a pořád po mě divně ňural nosem a pusou. Romantika je super, ale všeho moc škodí. My holky máme rády romantiku v knížkách a filmech, naživo nás to nudí, teda aspoň mě. A vůbec já nechápu, co tak všechem ženský tolik záleží na romantice. Jasně, když ti chlap občas přinese kytku, nebo si dáte koupel, tak je to prima, ale kdyby mi to dělal pořád, tak z toho cukrování samou nudou zdechnu. Ale ještě že sou chlapi většinou ignoranti a tyhle romantické sračky moc často nedělají. Já bych radši, kdyby se o mě poprali. Až do krve. Vau. Kdyby nějaký borec druhého rozsekal a pak by ke mně přišel, zpocený a zlitý cizí krví, tak bych mu udělala všechno na světě! Vím, jsem mrdlá.                                   

To romantické prcání mě přestalo bavit, tak sem si ho otočila na záda. A to pak čučel. Áááááá. Velikostně byl dobrý, takže sem se udělala. A on taky. Mňau. Píchačka celkem dobrá.                                                                                                        

Rozdýchala sem se, dala si sprchu a pak odešla. Chtěl, abych zůstala, a ještě sme si povídali. Proboha - povídali? Jakože byl v pohodě chlap, ale s tou romantikou to přeháněl. Poslala sem mu pusinku a odešla domů.                                   

Tak jo, možná sem kurva, ale na světě sou i horší lidi. Třeba politici a náboženští fanatici. Ti s lidma vyjebávají, aniž by jim poskytli nějakou rozkoš. Takže nejsem zas tak špatná. 

---