Zvíře

Jako zvíře

procházíš temnými komnatami

svého ztichlého hradu.

 

Cítíš

jen chlad stěn,

ztuchlý vzduch

a vlhkost

rozpadající se malby,

setřené

zašlé malby

a rozpukané zdi.

 

Můžeš

v tomto labyrintu

tomto bludišti

tápat celé dny -

a přec nenajdeš východu,

nespatříš denní světlo,

neutrhneš růži.

 

Jsi sám,

a sám.

 

I tvůj vlastní obraz v zrcadle

je cizí.

Děsí tě.

 

Žiješ -

jen pro své honby na kolouchy.

 

Žiješ -

že nemůžeš zemřít.

 

Nenávidíš -

sám sebe,

svou tvář.

 

Nejraděj

by ses proklel -

ale to už udělal někdo jiný.

 

Žiješ -

nevnímáš život.

 

Žiješ -

uvězněn

ve svém temném hradě.

 

Nečekáš -

nic.

 

Nevěříš -

v nic.

 

Nemiluješ -

 

a přec -

toužíš,

tolik se ti stýská,

po člověku,

po tváři,

po hlase

   -

ale

vzpomenout si

komu patřil ?

---