Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO úžasu
Autor
Akte
O slunci, které se opírá do zdi, bílé jako sníh
O úlevném chladu stínu pod klenbou podloubí
O čistotě, pořádku, poklidu tohoto místa
O tetelícím se vánku, který se hravě prohání mezi sloupy kolem vnitřní zahrady
O vzduchu, tak čerstvém a radostném, dávajícím najevo, že již brzy se rtuť teploměru přehoupne přes hranici horkých dnů
O vůni květin a čerstvě posečené trávy všude okolo
O špičkách korun starých lip, které zvenčí nakukují zpoza střechy do zahrady
O ptácích, kteří krouží vysoko nad kostelní věží, aby jen na malý okamžik navštívily své potomky, trpělivě čekající v hnízdech pod širokou klenbou střechy chrámu
O příjemně dunivém hlubokém hlasu zvonu hlásající každému, kdo je ochoten poslouchat, že schází jen jedna čtvrť do jedenácté hodiny nedělního dopoledne
O cestičkách sypaných oblázky, které se jako pavučina klikatí mezi záhony honosných i obyčejnějších květin, sem tam prolnutými klidnou tmavou zelení trávového koberce, aby se posléze všechny protnuly ve středu zahrady
O pískovcové soše svatého, která zamyšleně stojí na křižovatce cestiček
O studené kamenné podlaze podloubí kolem zahrady, vyhlazené bosými chodidly poutníků za staletí před námi
O krásné a složité mozaice z barevných sklíček a kamínků na stěně a o obrazech o cestě ukřižovaného muže
O umně tepané mřížové bráně chránící vstup
O třech žulových schodech vedoucích k těžkým vysokým dveřím z tmavého dubového dřeva
O chladu který zavane, pokud máte odvahu stisknout masivní kování dveří a otevřít je
O tichu, které najednou vše pohltí tak, že i švitoření ptáků ustane a vánek se pro chvilku schová kdesi mezi keři
O drzých krůčejích, které porušují nehybnost tohoto místa, když poutník vstoupí do chrámu
O studeném vzduchu, prosyceném těžkou vůní kadidla a hořících voskových svíček, která je jen s velkou námahou vystřídána lehkou vůní čerstvě natrhaných květů
O studené podlaze z mramorových dlaždic, která zebe do bosých nohou
O prastarých dřevěných lavicích vzorně vyrovnaných v zástup a o modlitebních knížkách v ohmataných kožených deskách, snad ještě starší než lavice, na kterých odpočívají
O stínech v postranních lodích a kaplích, zasvěcených jednotlivým patronům a svatým ochráncům
O tmavých obrazech, z nichž jsou již vidět jen oči postav na nich zobrazených, ale které o to bedlivě pozorují narušitele jejich území všude kam se pohne
O úsměvu dítěte v náručí matky na hlavním oltáři pokrytém tmavým červeným sametem
O odlesků světla svíček na zlacených sloupech a křídlech andělů
O vysokém stropu hlavní lodi zdobeném freskou o konci světa
O obrovském prostoru nad námi, na první pohled prázdným, ale…
O nadějích, slibech, prosbách, chvále, důvěře a víře všech, co zde byly před námi a možná i těch, co sem teprve přijdou, které krouží, poletují a navzájem se proplétají, aby se pak vznesly vysoko a ještě výš na místo, které je očím lidí skryto
O místě, na které čas zapomněl a kde dnes může být stejně dobře zítra, ale třeba i včera