Kdo hodil kamenem online

1, 2

1

 

Vy, před dvěma měsíci, zjistíte, že se nedokážete dotknout vaší ženy.

Tohle není literatura; je to fakt.

Teď zapomeňte na to, jestli jste ženská nebo chlap: představte si, že tohle jste vy.

Vy.

Jestli jste ženská, obraťte si to.

Poslouchejte: není to tak, že byste nesnášel svou ženu (svého manžela); ne; vy se nedokážete dotknout ani vaší dcery, ani vašich milenek (milenců), ani náhodné známosti.

Atd..

Vaše žena je krasavice.

Jste atraktivní a charismatický.

Vaší dceři je 5.

A vy, teď, čeho se nejvíc děsíte je, se jich dotknout.

Ty vaše ruce. Ty vaše prsty, nohy a kůže, schopnost hmatu, zničehonic jsou vám na nic.

Není to tak, že by se vám hnusilo se jich dotknout, vůbec ne. Není to tak, že byste nic necítil, ne. Ne. Je to ještě mnohem horší: vy, toužíte po tom, se jich dotknout.

Je to tak, že vy, zničehonic, se děsíte vlastního dotyku.

 

2

 

Vy, v duchu se ptáte sám sebe, proč zničehonic se nemůžete dotknout ani vaší ženy, ani vaší dcery, ani vaší milenky anebo náhodné známosti?

Vy, trpíte tím.

Vy, není to ani trochu tak, že byste to už nechtěl, ne.

Ne.

Všechna ta přecivilizovanost. Přelidnění. Odpor k davu, stísněnému prostoru, odcizení se, ne. Ne. 3x ne.

Vy, toužíte po tom.

A vy si v souvislosti s vaší ztrátou schopnosti doteku vzpomenete, že jste v minulosti týral vaše přítelkyně, že jste týral a i utýral k smrti zvířata: jiné slabší, živé tvory.

Např.: kočky a psy.

To vás vyděsí.

Vy, přestože jste to udělal už před lety, vyděsí vás to až teď.

Teď.

Teď.

Vyděsí vás ještě tohle: vy jste to udělal a zároveň, za všechny ty roky od doby, kdy jste to udělal, ani jednou jste si na to nevzpomněl, neměl jste o tom ani ponětí, ach ano, jako kdyby se to nikdy nestalo, ne.

Ne.

Ne.

Až teď.

---